ČESKÝ TERIÉR V MAĎARSKU          

 

           V říjnu loňského roku jsem opět vyrazila na zahraniční výstavu psů. Tentokrát byla cílová země Maďarsko. Tomuto výletu předcházelo nekonečné a velmi překotné organizování této akce. Fenu jsem hlásila až na poslední termín, důvod byl prostý, neumím žádnou cizomluvu. A jistě mě pochopíte, že do této končiny se vydat bez znalosti nějakého světového jazyka je holé šílenství. Drahá polovička tedy opět vyrazila se mnou. Bylo na ní domluvit ubytování, sehnat mapu Budapešti. Já zatím pomocí jazykově vybavených přátel luštila přihlášku na dvoudenní mezinárodní výstavu. Byl to oříšek přímo nerozluštitelný. Některé informace byly v němčině, některé v angličtině a jiné jen v maďarštině. Jeden odstavec nakonec správně přeložila až rodilá Angličanka. Hurá přihlášku jsem mohla poslat, poplatky uhradit.

Tak nastal den D a my vše naložili do auta, dokonce i fenu jsme nezapomněli doma a na sedačce seděla ta správná. Před námi bylo necelých 600 km k naší radosti prakticky celých po silnicích dálničního typu. Cesta ubíhala velmi dobře i vyhlášená D1 byla bez front. Ovšem maďarští celníci opět nezklamali a my si na jejich hranicích nějakou dobu pobyli kvůli vozu před námi, který stěhoval něčí domácnost a celník pomalu chtěl vidět každou bedýnku. Normálně uvažující celník vůz, o který má zájem odstaví na stranu a jeho kolega pokračuje v odbavování dalších čekatelů. Nakonec jsme se dočkali a vjeli do Maďarska.

Hotel jsme měli přímo u dálnice na vjezdu do Budapešti. Ubytování proběhlo s malými zmatky. Nějak jim nedošlo, že jsme nekuřáci a manželé, a že tudíž budeme chtít pokoj nezakouřený a s manželskou postelí :-).

Sávinka už si na cestování zvykla, a protože tato fena je dokonalý exhibicionista, nachází ve výstavách a v dění okolo nich přímo zalíbení. Jediný problém nastal, když jsem jí nalila do misky vodu místní. A ouha. Nechutnala jí. Naštěstí vždy s sebou beru vodu z domova a tak jsem mohla naší princezně vyhovět.

Nastalo sobotní ráno. Pomocí navigace jsme našli místní velmi rozlehlý výstavní areál. Prošli vstupní kontrolou a našli halu a kruh. Při otevření katalogu jsme zjistili, že organizátoři nedodrželi propozice a nastala změna rozhodčího. Tento den šli čeští teriéři jako první. Pod jménem Petik Zsuzsa se nakonec vyloupla postarší dáma. Jelikož byli nahlášení pouze tři ČT a všichni z Čech, šlo posuzování rychle. Ve psech se výstavy zúčastnil šampión Agbar Pibaro – získal V1, CAC, CACIB, BOB, pak šla nadějná fenečka ve třídě puppy Casiopea Orest Kalimera – získala VN, Best Puppy. A konečně nastala naše chvíle. Sáva poklusávala s nadšením, krček natažený nahoru, ocásek dolů. Když jsem jí postavila na stůl k posouzení pochopila jsem, že rozhodčí není nadšená z velikosti – opakovaně se mě ptala, jak je fena stará. A najednou bylo po všem, z kruhu jsem odcházela s deskami bez jakéhokoliv titulu. Výsledek? Výborná. Muž viděl jak mě toto ohodnocení zaskočilo a po chvíli našel skulinku v posuzování dalších jedinců a šel se rozhodčí zeptat za co? Takže jsme se dozvěděli, že naše fena je malá, se špatně nasazeným krkem, se špatnou hřbetní linií – že je přestavěná. Jen pro upřesnění fena má 7 kg.

Náladu jsme si šli spravit do vyhlášených lázní a fena zatím chrupkala v autě. Pak jsme si prohlédli kus centra města a taky zaskočili do místního supermarketu pro něco na zub.

A byla neděle. Po vyzvednutí katalogu jsme opět zjistili, že nastala změna rozhodčího a jako další přišlo zjištění, že před námi je přes 40 jedinců převážně národního plemene puli. Pod nevyslovitelným jménem Dr. Sirkó Éva se opět vyloupla paní rozhodčí. Po dlouhé čtyři hodiny jsme pozorovali posuzování, které probíhalo ve velmi přátelské a uvolněné atmosféře. A zase nastal okamžik našeho nástupu do kruhu, ale po tolika hodinách čekání a nemožnosti fenu vyvenčit (organizátoři ohnali halu plotem a nutili přes dvatisíce zvířat, aby se vyvenčili na malinkém prostoru) už byla Sáva rozhozená a nechtěla se tolik ukazovat. Nicméně své klady ukázala. Dostali jsme V1, CAC, CACIB a šly jsme o BOB. V kruhu s námi byl vítěz předešlého dne Agbar Pibaro. Můj muž v získávání informací od rozhodčích již vylepšil styl a při závěrečné řeči rozhodčí vstoupil do kruhu. K úlevě rozhodčí, neboť ona sama uměla trochu německy a trochu anglicky. Její hodnocení z mého pohledu bylo velmi korektní a odpovídající. BOBa nakonec získal Agbar, protože i když, jak mu vytkla rozhodčí je mohutnější, ale lépe se předvedl a chodil jak profesionál, jímž určitě je. Mladinká fenečka Casiopea Orest Kalimera opět získala NV a Best puppy.

Takže poučení na závěr. Vyhnout se rozhodčí se jménem Petik Zsuzsa. V životě českého teriéra neviděla !!!!!!!

Ing.Dana Juřicová