LEDVINOVÉ OBTÍŽE - ANO ČI NE?


Mezi zahraničními majiteli českých terierů se objevila fáma - český terier trpí ledvinovými obtížemi !
Dokonce byla podložena konkrétními důkazy - Chlap Lovu zdar, pes paní K. Eckstrom z USA, známý i našim členům, právě na takovéto obtíže uhynul !!
Domnívám se, že by bylo vhodné něco více si o zdraví českých terierů povědět - když pro nic jiného, tak proto, abychom zabránili tomu, aby byli ČT mylně řazeni mezi plemena problémová.
Český terier je velmi zdravé plemeno psů - až s podivem, vezmeme-li v úvahu, že vznikl a po více než padesát let je chován tou nejužší příbuzenskou plemenitbou. Nevyskytují se u něj žádné dědičné defekty zdraví, se kterými bojují chovatelé jiných plemen psů a neprojevuje se u něj ani deprese z dlouhodobé příbuzenské plemenitby. Pokud se u některých jedinců vyskytnou zdravotní problémy, je to výskyt sporadický, náhodný, statisticky a chovatelsky bezvýznamný.
Za tento dobrý vklad vděčí český terier chovatelské  prozíravosti a "šťastné ruce" tvůrce plemene pana Františka Horáka.
Tím, že použil zdravé jedince bez dědičného zatížení, položil tak dobrý základ chovu ČT, že jsme ho ani my, laici a mnohdy experimentátoři, nedokázali zkazit.
Český terier je věhlasný svým dobrým apetitem a zažíváním. Zlí jazykové ho nazývají "popelnicí", která zhltne a stráví vše, co se do ní hodí. Je to tak - chuť k jídlu je u ČT velká a jakékoliv nechutenství nebo trávicí obtíže jsou příznakem velmi vážného zdravotního stavu. Dá se říci, že když český terier přestane žrát, je blízek smrti.
I všechny orgány činné v životním cyklu pracují českému terierovi dobře - mají silná srdce a plíce, výkonná játra, spolehlivé ledviny. Kde se tedy berou ty ledvinové obtíže?
Podívejme se na to kdy a jak český terier vznikl a byl po čtyřicet let chován - do skromné domácnosti chudého českého kynologa. Chov a šlechtění psů byl u Horáků náročný koníček pána domu, který ze svého nikterak závratného platu živil ženu a čtyři děti. To vše za socialistického režimu, který vědeckým pracovníkům a psům příliš nepřál. Mohl ve svém chovu užívat jen ty jedince, kteří byli zdraví a nenároční na výživu. Takové, kteří snědli a strávili vše, co jim předložil a přitom měli dobrou kondici i reprodukční schopnosti. Nemohl použít psy a feny vybíravé a náročné na vysoce kvalitní krmivo. Nezamýšleným výběrem na potravní nenáročnost, získal pan Horák dnešního čecha zcela odlišných vlastností, než mají jiná, stejně velká dlouhosrstá plemena psů.
Na rozdíl třeba od shih-tzu, lhasa-apso, jorkšírů či skye terierů, nepotřebuje český terier pro tvorbu své hedvábné srsti vysoce koncentrovaná krmiva. Vystačí s méně kvalitní stravou a je ověřeno, že na přísun velkého množství energie a bílkovin neodpoví zlepšením své kondice. Naopak, dostává se do velmi nebezpečné situace.
Je známo, že český terier poměrně málo pije a tak se při zkrmování moderní, vysoce kvalitní koncentrované stravy zvyšuje namáhání jeho jater, slinivky a ledvin. Představa většiny západních chovatelů, že čím "lépe" své psy krmí, tím je to pro ně prospěšnější, je mylná. Pro české teriery totiž platí spíše jedna odlišná zásada : že méně znamená někdy více !
Věřím,že toto jsou kořeny "ledvinových obtíží" českých terierů. Vysoce kvalitní kompletní strava, malý příjem tekutin, málo pohybu. Přehnaná péče a láska českým terierům škodí. Oni totiž opravdu spíše jsou ty popelnice, které zhltnou každý odpadek, veselí vágusové, kterým se více líbí i prospívá trochu se popatlat v blátě a ucourat v mokré trávě, než dělat výstavního borce a domácího mazlíčka.
V dnešní době, kdy půlka Evropy volá proti týrání psů "chovem" bychom si měli vážit svých zcela normálních psů s obyčejnými chutěmi a neměli bychom je uměle měnit na křehké, vybíravé a choulostivé primadony.

ing. H. Petrusová